zdravotní centrum
administrativní budova
obchodní pasáž

Brillovka

Proč Brillovka? „Názvem se vracíme ke kořenům, zakladatelům a základům vzniku budovy i tradice v Rožnově,“ připomněla Študentová.

Samotný název komplexu vychází z významné historie někdejšího pletařského závodu vídeňského podnikatele a obchodníka Leona Brilla, který zde zahájil výrobu pletařského zboží v roce 1889.

Leo Brill byl velmi schopný obchodník i podnikatel, který v roce 1899 koupil objekt na dnešní ulici Bezručova a položil tak definitivní základ budoucí pletařské továrny na dnes známém místě. Továrna byla na svou dobu velice moderní, pletařky pracovaly na nejmodernějších parních strojích, zaměstnanci měli k dispozici moderní sociální zázemí včetně zděných splachovacích záchodů, později také vlastní jídelnu. Brill se staral nejen o pracovní zázemí svých zaměstnanců, ale volnočasovými aktivitami, pomocí městu a zřízením soukromého zaměstnaneckého fondu si získal také respekt Rožnovanů. Padesátiletou tradici pletařského závodu zpečetila druhá světová válka, kdy továrna doplatila na židovský původ rodiny Brillových. Právě Brillův obchodní talent a rozsáhlé investice do pozemků a továrních hal i administrativních a soukromých budov daly základ pozdějšímu závodu Moravské pletárny, n.p. a následně LOANA.

Historii areálu Brillovka přibližuje výstava fotografií a vzpomínek na chodbách nově otevřeného zdravotního centra.

Leo Brill a trocha nedávné historie

Leon Brill (později Leo Brill) se narodil roku 1860 v haličském Žuravnu. Rodina se později přestěhovala do Vídně, kde se Leo Brill začal později věnovat výrobě pleteného zboží. Se svými společníky Sigmundem Schreiberem a Samuelem Oehlerem se Brill rozhodl otevřít novou pobočku pletařského závodu právě v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1899 koupil objekt na dnešní ulici Bezručova a položit tak definitivní základ budoucí pletařské továrny na dnes známém místě. Velká poptávka po pleteném zboží vedly k růstu Brillova jmění, které podnikatel investoval zpět do rozšiřování továrny, rekonstrukce a výstavby nových objektů, nákupu a modernizaci strojů. V roce 1914 Brill zaměstnával na 250 dílenských zaměstnanců a přes 500 domácích dělníků, o dva roky později jejich počet vzrostl už na 800. Prosperita Brillovy továrny byla v období 1. světové války pro město zásadní, nejenže zajišťoval pracovní místa pro polovinu města, především pak pro ženy, ale v období nedostatku potravin poskytl městu bezúročnou půjčku na nákup potravin pro místní obyvatele i běžence z Haliče, které muselo město přijmout.

Na úspěšná válečná léta navázal poválečný rozmach, kdy se vznikem samostatného Československa přenesl Brill sídlo firmy z Vídně do Rožnova pod Radhoštěm. Opět rozšířil továrnu i samotnou výrobu, s novým sídlem firmy bylo potřeba také nové administrativní zázemí.
V roce 1929 továrna zaměstnávala 250 dílenských dělníků a dalších 600 domácích pracovníků, což v malém třítisícovém městečku znamenalo obživu téměř pro každou domácnost. K tomuto datu oslavila firma čtyřicetileté výročí továrny v Rožnově, uspořádal pro zaměstnance a jejich rodiny jubilejní ples, úředníci a mistři pak byli pozváni do Brillovy residence do Vídně, kde se zúčastnili hostiny, projížďky i představení vídeňské opery. Město získalo od Brilla čtyřicet centů uhlí pro chudé a peníze na výstavbu chudobince. Firma pak zřídila pro své zaměstnance Podpůrný fond Leona a Žofie Brillových.

V roce 1931 byla dostavěna zcela nová tovární budova ve funkcionalistickém stylu, později administrativní budova firmy Loana na ulici Bezručové. Zcela nečekaně, v 73 letech, však dva roky na to Leon Brill umírá a jedinou majitelkou se stává jeho žena a dvě děti. Továrna v té době produkovala zboží výhradně pro domácí trh, vývoz představoval jen minoritní část. Meziválečné období se promítlo především do nedostatku surovin pro výrobu. Anšlus Rakouska měl na provoz továrny zásadní dopad. Rodina Brillova se, coby Židé, přestěhovala do Rožnova a požádala o občanství, vázané na domovské právo udělované městem. I přes splnění všech podmínek uložených městem však městská rada rodině Brillových nakonec domovské právo neudělila. Ve snaze udržet provoz továrny požádala Žofie o převod rodinné firmy na veřejnou společnost a možnost zaměstnávat pouze české dělníky, což narazilo na místní úřady. V roce 1938 se novým vedoucím firmy stal Othmar Swoboda, sympatizant s Němci a obdivovatel Hitlera. Snaha o české vedení firmy však díky razantním politickým změnám a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava neprošla a prokuristou židovské pletařské firmy se stal řišskoněmecký příslušník Ernst Pohl. Rozhořel se boj o továrnu mezi Swobodou, Pohlem a Josefem Kudlichem z Dolní Bečvy, jehož zaměstnanci pracovali doma na strojích zapůjčených od Leo Brilla. Kudlich nakonec od Zofie Brillové továrnu, se všemi budovami, pozemky a stroji koupil za pouhé 3 miliony korun. Výrobu však Kudlich udržel jen do května 1945, kdy se následně stala válečnou kořistí Sovětského svazu a později přešla pod národní správu.
Žofie Brillová se synem odešla do polské Lodže a s největší pravděpodobností neunikli koncentračnímu táboru. Dcera přežila válku v Londýně se svým manželem a po návratu do Rakouska na čas získala původní továrnu v Dolních Rakousísch.

Po válce byla pletařská továrna znárodněna a přejmenována na MOP – Moravské pletárny, n.p. Jakožto mateřský závod zaměstnávala 1 700 osob, spolu s pobočnými závody v dalších šesti městech v okolí měla celkem 4 500 zaměstnanců. V roce 1976 získala továrna nový název LOANA. Roku 2009 se LOANA dostala do soukromých rukou a byla největším českým výrobcem ponožkového, punčochového a kompresního zboží. Výrobu však dlouho neudržela a svůj provoz v roce 2013 definitivně ukončila.

část objektu projde rekonstrukcí v roce 2017.